Ostrava nezapomíná

OSTRAVA NEZAPOMÍNÁ

Zájezd uspořádala Společnost Ludvíka Svobody a Klub potomků československé zahraniční armády ve dnech 26 – 29.dubna.Obětavými průvodci byli manželé Francírkovi.   Program seznamoval návštěvníky nejen s Ostravou, ale hlavně s průběhem bojů o jednu z nejdůležitějších průmyslových základen nacistického Německa- Ostravska. České Slezsko bránily síly 1. tankové armády skupin Střed, které velel generálplukovník Gotthard Heinrich, jenž byl v březnu 1945 vystřídán generálem tankových vojsk Walterem K. Nehringem. V čele celého armádního uskupení stál generálplukovník, pozdější maršál Ferdinand Schorner. Vojska pod jeho velením utrpěla značné ztráty v bojích v Karpatech a skládala se z osmi divizí, dvou bojových uskupení, tří samostatných pluků a šestnácti samostatných praporů. Provedení Ostravsko – opavské operace bylo svěřeno 4. ukrajinskému frontu v čele s armádním generálem I. I. Petrovem, který byl nahrazen v březnu armádním generálem A. I. Jeremenkem. Operace se zúčastnili také příslušníci 1. Československého armádního sboru, hlavně tankisté a letci. Směrem k Moravské Ostravě mířila vojska 4. ukrajinského frontu z Horního Slezska již od února 1945. Jednotky však byly v této době natolik vyčerpány a oslabeny po bojích v západních Karpatech, že nemohly ihned přikročit k dalšímu útoku. Nejdříve musely doplnit své stavy, bojové prostředky a materiál a připravit novou úročnou operaci. Sovětské velení upřednostnilo obkličovací manévr, vedený stokilometrovým obloukem kolem Ostravy od severozápadu a západu. Byl zvolen hluboký úder, ve vedených vnitřními křídly 38. brigády a 1. Gardové armády mezi Těšínskem a Ostravou ve směru na Olomouc, zatímco Ostrava měla být obchvácena z jihu a jihozápadu. Operace probíhala od 10. března do 5.května 1945 a členila se do tří období. Prví proběhlo ve dvou týdnech a boje se odehrávaly na vzdálených přístupech k Ostravě. Ve druhém období pokračovaly boje na vzdálených přístupech jinde a třetí etapa na 15. Duben až 5.květen a zaznamenala dobytí Ostravy. Obzvláště těžké boje probíhaly v Opavě, kterou německá armáda prohlásila za pevnost. Po jejím dobytí 22.dubna bylo město z velké části zničeno. Další urputné boje svedly sovětské a československé jednotky o Kobeřice a Bolatice, kde byly soustředěny německé jednotky, podporované tanky a silnou dělostřeleckou a minometnou palbou. Přesto byly Bolatice ze 16. na 17. dubna dobyty a německé jednotky donuceny k ústupu a již následujícího dne byl zahájen postup na Hlučín. V noci na 18. Duben byl za pomocí československých tankistů dobyt Zábřeh a časně ráno pronikli tankisté do Kravař .Sovětské jednotky se zaměřily na překročení řeky Opavy, podél níž byl odpor nepřítele nejhouževnatější. Po zdolání vodního toku byly zahájeny boje o osadu Štítina, jichž a se účastnili také Čechoslováci. Datum zahájení poslední fáze ostravské operace bylo stanoveno na 25.,ale z důvodu špatného počasí odloženo na 26. dubna. Ze severu a severozápadu útočila na Ostravu 1. gardová armáda, která 29. dobyla město Hlučín a navečer téhož dne již sváděla těžké boje o město a nádraží Bohumín. Dne 29. dubna se přiblížila vojska 38. armády a 1.gardové armády na dohled Ostravy. Ustupující německá vojska ještě během tohoto a následujícího dne dopoledne zničila všechny mosty přes Odru. V důsledku toho mohla v dobývání Ostravy pokračovat pouze pěchota podporována dělostřelectvem. Rozhodující boj o město Ostravu vypukl v dopoledních hodinách 30. dubna 1945. Hlavní síly 38. Armády překročily řeku Odru jižně od Svinova a zahájily poslední útok, do kterého se ve významné míře zapojila také 1. Československá samostatná tanková brigáda. Německé vedení očekávala hlavní nápor sovětských vojsk od západu, kde také nechávalo vybudovat nejsilnější obranu. Českoslovenští a sovětští tankisté dorazili do středu města kolem 17.hodiny odpoledne. Moravská Ostrava byla ohrožována ostřelováním ze Slezsko opavského návrší. Němci zničili všechny mosty kromě Říšského mostu. Ve středu města operoval 101. střelecký sbor, který likvidoval poslední zbytky odporu. V rámci sovětské 8. letecké armády působila také 1. Československá smíšená letecká divize. Při osvobození Ostravy letectvo úspěšně podporovalo pozemní síly. Během bojů v předměstských obcích a čtvrtích dnešní Ostravy padlo 1142 sovětských vojáků, 3 příslušníci 1.českoslovenké samostatné tankové brigády a 388 civilistů. Na německé straně padlo přes 1300 vojáků a civilistů. Kromě lidských obětí utrpělo město během války, a především za osvobozovacích akcí, i velké hospodářské škody. Komunikace byly rozrušeny a ve městě existoval pouze jeden most, spojující Slezskou a Moravskou Ostravu. V obvodu města bylo válečnými událostmi poškozeno 3 198 domů 241 úplně zničeno. Obyvatelstvo trpělo nedostatkem ubytovacích prostor a základních potravin. Padlí byli nejprve pochování před Novou radnicí a na různých místech. Dne 30.dubna 1946 byly jejich zpopelněny a ostatky pietně u loženy v nově vybudovaném Památníku osvobození“ v Komenského sadech. Osvobození Ostravy 30. dubna ráno pokračovaly zbývající stroje brigády v bojích na okraji Klimkovic. V té době přišel rozkaz pplk.Janka, že se mají obrátit zpět a podpořit útok sovětské pěchoty na Ostravu. Sedm tankistů se vydalo po ose Klimkovice- Hýlov- Vřesina- Poruba- Svinov k brodu U korýtka, kde měly překročit Odru. Místo brodu doporučil Emanuel Gramiš, přednosta 3. oddělení štábu brigády, jehož matka před válkou bydlela v Zábřehu a místo dobře znal. Všechny stroje bez problému překročily řeku zcela nepozorovány Němci pronikly do města. Gen. Mikuláš Končický vzpomíná: „ Celou dobu bylo škaredě, ale 30. ráno se najednou vyjasnilo a svítilo sluníčko. Kolem 10. hodiny jsme dostali rozkaz opustit postavení u Klimkovic a přesunout se ke Korýtku, kde byl brod přes řeku Odru. Tu jsme překročili v odpoledních hodinách. Dnes řeka vypadá úplně jinak, je regulovaná, ale tehdy to byl sám zákrut a meandr. Bez větších problémů jsme se přebrodili, i když v některých místech byla voda i o půl metru výše než dovolovaly předpisy pro brodění. Ale vzhledem k tomu, že jsme v hloubce byli jen krátkodobě, nikomu se nic nestalo a všichni jsme se dostali na druhou stranu. Najeli jsme do úvozu dnešní Polanecké spojky a skrytě, v mírném stoupání pronikli do Zábřehu. Vyjeli jsme na místě dnešní Horní ulice. Je to těžko vysvětlovat, protože dnes to tam vypadá úplně jinak. Dnes úvoz pokračuje k vítkovickému nádraží, ale tehdy tam končil a dál nebyl prokopán. Byla tam točna tramvají a my jsme se vydali po kolejích směrem do centra. Někde u dnešní ČEZ Arény jsme se napojili na Ruskou, pamatuji si, že se jmenovala SA Gasse. Postupovali jsme až na křižovatku s Výstavní, dali jsme se po ní a za dnešní Válcovnou trub odbočili doprava. Dorazili jsme na náměstí Republiky a přes most do centra. Celou dobu jsme jeli liduprázdným městem. Až v centru se objevili první lidé a vypuklo nadšení. A to i přesto, že všude bylo stále plno Němců, kteří se schovávali po sklepích. Lidé postupně přibývali, ale pamatuji si, že prvního pozdravení se nám dostalo až mezi dnešní Poděbradovou a Nádražní. Stála tam taková dáma středního věku, mávala na nás a z kabelky vytáhla nějaký likér. Měla tam štamprličky a hned nás chtěla hostit. A my neměli čas. Stanoviště jsme měli u Divadla Antonína Dvořáka a po celý den jsme se nesetkali se žádným odporem. Okolo nás bylo plno lidí, kteří nám přinášeli všechno, co doma měli. Jídla a pití jsme tedy měli nad hlavu.“ Nedílnou součástí tankové brigády byl i Mechanizovaný prapor samopalníků. Tito vojáci tvořili desant, který tankisty doprovázel do bojů a jehož úkolem byla ochrana strojů a jejich posádek. Bez nich by ztráty na tancích byly mnohem větší. Samopalníci upozorňovali i osádky na střediska odporu, likvidovali tank oborníky a čistili cestu. Tento prapor tvořily tři roty, v celkovém počtu více než třista vojáků a v bojích ostravsko- opavské jim vele l poručík Sergej Petras. Alois Sitta a Jindřich Heřkovič byli raněni už na polském území. Historie regionu se bude prolínat celým naším pobytem. První den jsme navštívili most Miloše Sýkory, Masarykovo náměstí a položili květiny u tanku 051 na Slezské i pomníku Sýkory. Druhý den začínal v Bolaticích, obce která je připomínána poprvé v roce 1250 .Její historie je velmi zajímavá, ale my se spolu s druhou ostravskou skupinou setkáváme v parku československých tankistů , kde u zdi kostela už stojí čestná stáž a začíná pietní akt , pokládání květů, dekorování pamětními medailemi ČSBS a SLS. Zvlněnou hlučínskou pahorkatinou se dostáváme předpolí obce Sudice, které dominuje památník přechodu našich tankistů. Květinové dary, pamětní listy připomenou nejen dávnou minulost, ale i přesah do dneška. Těžké boje druhé světové války, které probíhaly na Opavsku na jaře 1945, poznamenaly i Štítinu. Mezi ní a Kravařemi byla svedena velká tanková bitva, jejímž konci v dubnu 1945 osvobodila obec sovětská a československá armáda. Naše zastavení je u rodného domu armádního generála Píky k jehož památníku klademe v barvě trikolory. Míříme ke hřbitovu uctít památku Ivana Kubince. Po ozdobení pomníku nás čeká překvapení v podobě malých tanečníků a zpěváčků, kteří předvádějí v krojích písně a tance za doprovodu harmoniky. Nutno připomenout, že jak v Bolaticích, tak i ve Štítině jsou hlavními hybateli dění v obcích starostové. Obec Dolní Lhota leží v západní části okresu Ostrava –město, nad levým břehem středního toku potoku Porubky. Nachází se přibližně uprostřed mezi městy Ostrava a Opava. Po dobu okupace byla Dolní Lhota součástí Sudet. Při osvobozovacích bojích padlo na pět set vojáků, mezi nimi devět příslušníků 1. československé samostatné tankové brigády a sedmnáct občanů obce. Padlým tankistům byl vystavěn památník na místním hřbitově, kde za přítomnosti obou skupin, starosty, dětí, souboru Čtyřlístek, byl proveden pietní akt položením kytic a kulturní program žáků místní školy. Starosta obce nám připravil dárek v podobě kalendáře obce a vynikajících domácích koláčů a dobré vody. Naše poslední zatavení se uskutečnilo na zastávce Korýtka. Po úvodním slovu průvodce následovalo položení kytic a odjezd do hotelu. Třetí den, v sobotu 28. dubna se vydáváme do Národního památníku II. světové války v Hrabyni, který byl vybudován místě nejtěžších bojů ostravsko- opavské operace v závěru II. světové války, již se zúčastnil i 1. československý armádní sbor. Památník vznikl v 70. letech, základní kámen ke stavbě byl položen 29. Dubna 1970, stavět se začalo v roce 1976 a otevřen byl k 35. Výročí ČSR v roce 1980. Původně byl památník místem piety, ne muzejním objektem. Roku 2005 byl kvůli rekonstrukci uzavřen, oprava probíhala od dubna 2006 do dubna 2009. Současná expozice byla rozšířená o exponáty československých legií, letců v Anglii a Francii a další zajímavosti. Expozice Doba zmaru a naděje připomíná chronologicky nejdůležitější události II. světové války a všímá si života i civilního obyvatelstva. Všímá si vzniku a bojové činnosti československých jednotek na území Sovětského svazu, boje československých letců a vojáků v Polsku, Francii, na Středním východě a ve Velké Británii, též osvobozovacích bojů na území Československa, nezapomíná ani na Holocaust a koncentrační tábory a obyčejný život obyvatelstva. Expozice je doplněna multimediálními prvky- sledovali jsme dobové fotografie a dokumenty, filmy, plazmové obrazovky. Vstupní část expozice tvoří pamětní síň se sarkofágem s prstí z bojišť II. Světové války, koncentračních táborů. Součástí památníku je i symbolický hřbitov se 13 000 destičkami se jmény padlých vojáků Rudé armády, příslušníků 1. čs. Armádního sboru i se jmény civilních obyvatel Moravy a Slezska, kteří padli v domácím odboji, nebo byli umučeni v koncentračních táborech. Vedle památníku je umístěno několik kusů historické bojové techniky. Ve správní budově se nacházejí výstavní prostory, kde se konají sezonní výstavy, tentokrát Velká válka, konferenční sál, badatelna a restaurace. Velmi na nás zapůsobila expozice, věnována koncentračnímu táboru Mauthausenu, který byl jedním z nejhorších nacistických táboru. Byl vybudován v roce 1938 vězni z Dachau 20 kilometrů východně od Lince. K táboru patřili žulový lom, kde vězni po 186 schodech vynášeli mohutné žulové kvádry za pohánění klady, obušky, často i střelbou. Neméně působivá je i replika sousoší 82 lidických dětí, ztvárněná akademickou sochařkou Marií Uchytilovou, připomínající smrt dětí z Lidic Chelmu. Zajímavostí byl výstup po 126 schodech na vyhlídku na levém pylonu, odkud se naskytl nádherný výhled n a nejbližší okolí i vzdálený vrcholky Beskyd, či sousední Polsko, nebo ocelové srdce republiky Ostrava. Opava, součást Jantarové stezky, spojující Jadran s Baltem, byla dalším zastavením našeho poznávání. Ve druhé světové válce bylo město osvobozeno ve dnech 22.24.04.1945, avšak za velmi těžkých ztrát. Bylo zničeno téměř z jedné třetiny nepracovala ani jedna továrna. Německé obyvatelstvo bylo vysídleno a město změnilo nejen svůj vzhled, ale i národnostní ráz. Poklonili jsme se památce padlých tankistu, ale i letců a Rudoarmějců v parčíku nedaleko Dolního náměstí, položili květiny zavzpomínali spolu s plk. Žáčkem na osudy hrdinu. Komenského sady v Ostravě s monumentální sochařskou výzdobou Konráda Babraje a kolumbáriem s ostatky padlých bylo předposlední zastávkou naší expedice. Kytice a prohlídka symbolických hrobu za památníkem spolu s působivým slovem Jiřího Francírka nás seznámil s hrdiny Ostravsko – opavské operace. Naše poslední zastávkou bylo prostranství před Novou radnicí, kde padl tankista Josef Gregor 30. 04. 1945 Jeho syn Jaroslav položil kytici k pamětní desce svého otce, spolu s účastníky SLS a OV CSBS gen. M. Končického Ostrava. Poslední fotografie a už nostalgický odjezd do hotelu, kde strávíme večer a noc a ráno po snídani míříme do svých domovu, plni nových poznatku a vzpomínání na hrdiny i všední osudy obyvatel Ostravy a okolí. Tato cesta se uskutečnila za podpory Ministerstva obrany, která nám poskytla autobus, a tímto jim chceme vyjádřit poděkování. Během pietních aktu kladli květinové dary potomci těch, kteří nám přinesli vytouženou svobodu vzpomene dceru Bedřich Opočenského Jaroslavu, ale dceru Sergeje Petrase Ninu, její otec je úzce spjat s Ostravou narodil se zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *